ČLOVĚK NENÍ OSTROV

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Díky tomu, že tvoříme lidská souostroví, díky naší kolektivní paměti nebo všeobecnému kulturnímu povědomí tak nějak všichni tušíme, jak to bylo s Robinsonem. Že to byl chlapík, který víceméně vlastní vinou ztroskotal na liduprázdném ostrově a díky své nezdolnosti přežil, vybudoval si domov, zachránil Pátka ze spárů lidožroutů a nakonec happy end.

Bylo to tak opravdu v příběhu Daniela Defoe z roku 1719 s názvem The Life and Strange Surprising Adventures of Robinson Crusoe of York? Už z titulu je jasné, že to nebude úplně jednoduché čtení. Ostatně kompletní Robinson (s úžasnými ilustracemi Adolfa Borna) vyšel v češtině poprvé až v roce 1975... Do té doby jsme my dříve narození a naši předkové četli pouze zkrácený text v té či oné úpravě. Národní knihovna v Praze disponuje nejstarší českou adaptací Robinson a jeho divodružné příhody, kterou mládeži stručně vydal František Doucha v roce 1875. Spisek čítá celých 14 stran, slovy čtrnáct, což zjevně tehdejším dětem stačilo, aby si divodružství na ostrově užily, a patrně by to stačilo i dětem v době digitální, aby si představily Robinsonovu samotu a ocenily odvahu. Mezitím pochopitelně vyšlo množství různě dlouhých a rozličně kvalitních úprav původního příběhu, knihovnice v dětství četla v češtině německou verzi Gräbnerovu (vydání z roku 1892), která je v původním vydání mimochodem ještě starší než verze Douchova.

Díky povinné četbě dosud nejrozšířenější adaptací je adaptace Plevova. Ano, toho Josefa Věromíra Plevy, autora Malého Bobše (kterého milovníkům starých školních pořádků knihovna ráda vyhledá ve skladu, pokud dotyční slíbí, že tu tlustou bichli přečtou nahlas...). Pleva svého Robinsona vydal v roce 1956, takže pokud dnešní děti čtou právě tuhle adaptaci, je to prakticky stejné, jako když knihovnice kdysi louskala Robinsona z knihovničky svého pradědečka. My Plevova Robinsona v knihovně nemáme a mít nebudeme, jedině že by se objevil jako dar. Novější a jazykově mnohem přijatelnější verzí je převyprávění Františka Novotného, k adaptacím 21. století patří Robinson Marie Formáčkové.

Za pozornost rozhodně stojí výtvarně vyvedené leporelo Vojtěcha Kubašty, které v roce 2022 vydalo nakladatelství Albatros a které svou stručností a vystižením podstaty příběhu odkazuje k Douchově adaptaci z 19. století, jazyk je však zcela současný.

P. S. Pokud se mezi velectěnými čtenáři či nečtenáři najde někdo, kdo se prokousal všemi peripetiemi kompletního Robinsona z roku 1975, knihovnice se s ním ráda seznámí. Nikoho takového ještě neviděla, leda by se podívala do zrcadla :-)