SOCHY

Děti se běžely domů pochlubit vysvědčením, takže jsme se na včerejší Výtvarné čtvrtce sešly čtyři (zato večer na Šikovných rukou nás bylo sedm). A tak jsme se pustily společně do sochání. Ani jedna z nás sochu z drátku a papíru nikdy nedělala - potvrdila se slova Pipi Dlouhé punčochy: To jsem nikdy nedělala, to mi určitě půjde! Šlo nám to skvěle! Vznikla čtyři univerzální zvířata, něco mezi kočkou, psem dinosaurem a tygrem. Příští týden budeme pokračovat s hlínou, a tak se druh a povaha jednotlivých zvířecích soch jistě vyjeví :-)

DNES JE Z ČEHO VYBÍRAT

Tradiční sedmička tentokrát s troškou naučné literatury. A výborný komiks pro děti. A opravdu pozoruhodná publikace o křížcích na Písecku, což je sice pro nás region spíš vzdálenější než bezprostřední, ale obsah i forma za to stojí. Kdyby se tak někdo pokusil zdokumentovat kříže a drobné sakrální stavby v našem širším blízkém okolí...

ŠKOLKA A DUCH

Že v březském zámku přebývá duch zlotřilého správce Gregory, vědí všichni, kdo kdy knihovnu navštívili - této informaci se prostě nelze vyhnout :-) Ovšem ne pro každého březské strašidlo uspořádá bojovku s úkoly jako dnes pro školkové děti a jejich paní učitelky. Kdo myslíte že zvítezil? Samozřejmě děti a nejen díky svému sportovnímu duchu!

SOUBĚH OKOLNOSTÍ

Knihovna je v zámku zhruba půldruhého roku a zámek sám je již téměř sedm měsíců označen číslem popisným. U vstupu dokonce visí cedule, že v zámku je knihovna - vidíte ji? A ne, opravdu to není ten přenosný bílý stojan... Možná někoho napadne, proč označení knihovny spolu s výpůjční dobou není umístěno viditelně na zdi vpravo od dveří ve výši očí jako kupř. v Prachaticích (viz druhé foto). Důvody jsou (mimo jiné) dva a oba do značné míry oprávněné: 1. označení musí být důstojné vzhledem k historickému charakteru budovy, 2. kdo to bude dělat a kolik to bude stát?! Jenže celá tato důstojnost má i jistý praktický dopad: knihovna je pro neznalé těžko k nalezení, a když už ji někdo najde, dovnitř se mimo výpůjční dobu nedozvoní, protože zvonek neexistuje, a nástěnka s výpůjční dobou je na nejbližším možném místě, tedy vlevo od vstupu do areálu, tak dvacet metrů dál/blíž. Takže výsledek je z obrázku patrný: plechová cedule v koutě, červená cedulka s telefonním číslem suplující zvonek a dneškem počínaje třetí cedulka s pravidelnou výpůjční dobou přilepená izolepou na krásných dubových dveřích. Všechna tři řešení jsou vskutku důstojná. Vítejte u nás!

KNIHOVNA V ROCE 2024

Zase se rok se s rokem sešel a je tu opět lednová úředničina, tentokrát historicky první elektronický roční výkaz za předchozí rok. Je nečekaně stejný jako ten tištěný, ale ne úplně stejný - a navíc se ukázalo, že tiskopis, nebo knihovnická program Tritius neumějí sčítat, sekli se o padesát kousků. No nic, aspoň v těch chybných součtech knihovnice není sama :-)

Tak šup šup k výsledkům... V roce 2024 bylo v naší knihovně zaregistrováno 504 čtenářů a tito čtenáři spolu s nečtenáři vykonali v knihovně celkem 7538 návštěv, to znamená průměrně 145 návštěvníků týdně a průměrně 36 denně (je otevřeno čtyři dny v týdnu). Takhle to vypadá, že snad každý třetí obyvatel Vlachova Březí chodí do knihovny. Kdepak! Řada čtenářů je přespolních a někteří k nám pravidelně jezdí docela z dálky.

Knihovna uspořádala pro veřejnost řadu volnočasových akcí, jichž se zúčastnilo celkem 699 osob, vzdělávacích akcí pro školu se zúčastnilo 295 žáků a učitelů. U školních akcích je oproti předchozímu roku vidět značný úbytek - ze školy do knihovny je to přece jen dálka. I tady počet a účast školních akcí navýšili přespolní, zejména husinecká škola...

Celkem si čtenáři v uplynulém roce půjčili 5586 knih a 350 časopisů.

Katalog k 31. 12. 2024 zahrnoval celkem 12 224 knih, přibylo 885 knih a ubylo 1240 knih.

Pokud je tato bilance pro někoho překvapivá, či dokonce šokující, zde je vysvětlení stejné jako loni (beze stopy jakékoli ironie): Celkových 740 knih v plusovém sloupci opravdu neodpovídá finančním možnostem naší knihovny. Ovšem díky nejrůznějším slevám, příležitostným akcím, díky možnosti koupě z druhé ruky a v neposlední řadě díky dárcům z řad nakladatelů a především veřejnosti se naše knihovna může pochlubit takovým pěkným výsledkem.

KUK DO SKLADU 4

HOLOKAUST (= zápalná oběť) nebo ŚOA (= zmar) je po osmdesáti letech od konce druhé světové války stále živým tématem. V knihovně i ve skladu máme spoustu knížek s válečným námětem a řada z nich je právě o tzv. konečném řešení židovské otázky. Lustigova slavná Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se stala maturitní četbou a Krabice živých Norberta Frýda, přeživšího Osvětim, a povídková sbírka Mí černovlasí bratři Ladislava Fukse jsou poněkud v jejím stínu. Škoda... 

DENÍK ANNY FRANK

Mezinárodní den památky obětí holocaustu je dnes, 27. ledna, protože právě 27. ledna 1945 Rudá armáda osvobodila nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau, který my známe/neznáme/zpochybňujeme (!!!) pod názvem Osvětim-Březinka. Jenom v Osvětimi zavraždili nacisté téměř půldruhého milionu lidí, z valné většiny Židů... Anna Frank ovšem v Osvětimi nezahynula - zemřela v koncentračním táboře Bergen-Belsen nedlouho před jeho osvobozením britskou armádou.

Standard pro dobrý knihovní fond (v překladu: knihovnická metodika) doporučuje, aby každá veřejná knihovna vytvářela základní fond, který by měl zahrnovat systematicky budovaný výběr beletrie, naučné literatury, regionální literatury a neknižních materiálů dlouhodobé hodnoty, který slouží k uspokojování základních potřeb uživatelů. (...) Pro tento účel vznikl seznam 1 303 klasických děl.

Deník Anny Frankové je mezi nimi, v sekci Zlatý fond literatury pro děti a mládež. Tedy upřímně, pro děti to moc není - a pro dnešní děti nejspíš už vůbec ne. Takže v naší knihovně autentický deník židovského náctiletého děvčete z doby, kdy se spolu rodinou skrývala v maskovaném prostoru kancelářské budovy, najdete v pododděleníčku životopisů a vzpomínek. A schválně hádejte, kolik výpůjček přibylo za posledních pět let... Nula.

VÝTVARNÝ ČTVRTEK S JISTÝM ZPOŽDĚNÍM

Znáte Skálovu Svatební cestu do Jiljí? Výborná knížka a skvělý starý film s Mladou Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem v hlavních rolích. Každá kapitola začíná předpokladem (ve filmu hlas vypravěče Abrháma) a následuje skutečnost, která obvykle nemůže být odlišnější. S poslední Výtvarnou čtvrtkou to bylo podobné. Předpokladem byl papírový panák s pohyblivými končetinami a realizaci děti pojaly po svém. Což je opravdu skvělé po všech předchozích námitkách (Já to neumím! To nepůjde! Takhle to stačí?) a všech dotazech (Může mít panák vlasy? Oči? uši? Můžu ho pokreslit?).

Protože heslem Výtvarné čtvrtky je prohlášení Pipi Dlouhé punčochy: To jsem nikdy nedělala, to mi určitě půjde!

TENTOKRÁT BEZ DETEKTIVKY

Pokud není čtvrteční knižní sedmička tematicky zaměřená, obvykle zahrnuje aspoň jednu detektivku. Protože detektivky nebo thrillery, či dokonce horory u nás frčí nejvíc. Tentokrát žádná detektivka není. Ovšem příběh Návrat z nicoty předčí i ty nejděsivější severské krimi, mohl by se stát totiž komukoli z nás - a v různých podobách, i když mírnějších se také stává. Ostatně ani Dvě století střední Evropy také nepatří mezi nejveselejší čtení a o komiksu V šedých tónech ani nemluvě... 

POPEL A MÁK

Početní úloha z knihovny: Ve skladu je 112 banánových krabic, v každé z nich je 25 až 35 knih, tedy při nižší vytíženosti krabic zaokrouhleno na celkem 3000 knih. Některé knihy jsou vyřazené, další k vyřazení, některé odepsané a nevyhozené, jiné darované, některé potřebují vyspravit, všechny nově označit a téměř všechny znovu zabalit. Odhadem se s jednou knihou pracuje 10 minut. Kolik týdnů bude knihovnici trvat, než zpracuje všechny knihy, pokud se touto prací bude zabývat 4 hodiny denně?
Protože kouzelní holoubci s knihami nepomůžou a silní orli mořští nejsou k dispozici, bude se knihovnice popelem a mákem probírat déle než vypočtených 25 týdnů. Ovšem jak je patrné z fotografií, konec tunelu je sice ještě daleko, ale už probleskuje světlo... 

KUK DO SKLADU 3

FAUST je velká postava světové literatury, kterou snad zná (téměř) každý: chlapík, který upíše duši ďáblu a ten si ho nakonec odnese dírou ve stropě. Středověký alchymista, německá legenda, učenec ve Faustově domě na Karlově náměstí v Praze, do něhož na konci válka spadla bomba... O Faustovi píše Bulgakov, Thomas Mann, Klaus Mann, dokonce i Jirásek o něm píše, Suchý o něm hraje a Goethe se jím zabývá po celý život. Proč? Chtělo by se říct: protože je suis Faust, protože Faust jsme my. I my se ocitáme mnohdy v situacích, kdy zvažujeme, zda a co jsme ochotni obětovat - a nemusí to být rovnou duše...

A PAK ŽE JE VÝTVARKA JEN PRO HOLČIČKY!

Tentokrát se hned ve tři hodiny sešla čistě klučičí partička a výsledkem je barevná divoká kočka, která od příštího týdne bude zdobit dětské oddělení. Dospělí si mezitím vyzkoušeli, že poskládat origami jeřába není žádná legrace.